Pažitka
Allium schoenoprasum L.
Pažitka pravděpodobně pochází ze Středomoří. Planá roste v Evropě, Asii, Severní Americe, především podél vodních toků. Jako koření se používala už ve staré řecké a římské kuchyni. V Evropě byla rozšířena už v 16. století. Spolu s petrželkou se udržela u nás dodnes jako oblíbená „polévková zeleň" snad na každé zahrádce. Je to naťová zelenina, která je u nás pěstována i velkovýrobně a pravidelně dodávána na trh.
V Číně a Indii se pěstují statnější druhy pažitky (Allium odorum, Allium tuberosum), které mají o něco výraznější příchuť po česneku a současně jsou nasládlé.
U nás rostou dvě plemena planých pažitek, podobných zahradní pažitce, mají jen o něco drobnější listy a ostřejší chuť. Je to pažitka pobřežní, vyskytující se podél vodních toků, a pažitka sibiřská, která roste na vlhkých loukách. Obojí se dají dobře, zvláště zjara, použít jako zahradní pažitka — ta z nich vlastně vznikla. Pažitka v přírodě raší od března do května. Rychlená pažitka se může prakticky používat po celou zimu.
Pažitka tvoří husté trsy dutých rourkovitých listů, které vyrůstají z drobných cibulek. Druhým rokem po výsevu se vytváří na duté lodyze hezký okolík růžových nebo nafialovělých kvítků. J e to mrazuvzdorná zelenina, kterou lze použít i jako okrasnou rostlinu. Pěstujeme ji na půdě dobře zásobené živinami. Množíme ji semenem nebo dělením trsů, pěstujeme v řádcích vzdálených od sebe 20 cm. V domácnostech ji rychlíme v zimě v květináčích za oknem. V listopadu si pro tento účel oddělíme trsy a zasadíme do hrnků či truhlíčku. Dostatečně je zaléváme a přihnojujeme a poskytneme jim dostatek světla a tepla.
Pažitka je důležitý zdroj vitamínu C — obsahuje ho asi 50—100 mg ve 100 g, zvláště mladé listy jsou bohaté na vitamíny. Obsahuje i mnoho karotenu (provitamin A), dále vitamín B2, silice obsahující síru, mnoho sodíku a hojně vápníku, draslíku, fosforu, železa a síry. Pažitka podporuje trávení, má vliv na chuť k jídlu a má částečný vliv na snižování krevního tlaku.
Pažitkové listy se používají výhradně syrové. Sušením ztrácejí aroma a biologickou hodnotu. Na Sibiři se pažitka pro zimní potřebu nakládá do soli. Vhodnější ale je přirychlit si v domácnosti pár trsů pažitky, třeba jen v květináči.
Pažitka se používá ve všech evropských kuchyních, dále v čínské a v indické i v kuchyni severoamerické především jako zelené koření do polévek, omáček, do vaječných jídel, do bylinkového másla, na zdobení čerstvých zeleninových salátů (rajčatového, okurkového, bramborového a míchaného), na přílohy (rýži a brambory), na chléb s máslem, do tvarohových a sýrových pomazánek, na ozdobu pečených mas a ryb, na obložené chlebíčky atd. Z pažitky se vaří chutná omáčka k vařeným vejcím, k masu i k zelenině.
Použití: