Popenec
Glechoma hederacea L.
Tato rostlinka má řadu lidových názvů — openec, vopenec, kunrtálek, kundrásek, moďátka. To svědčí o tom, že byl obecně znám. Používal se jako „zelené koření" do bramborových polévek, míchaných vajíček, velikonoční nádivky spolu s pažitkou, kopřivami a jinými bylinkami. V jižních Cechách se kdysi máčely nakrájené buchty do rozšlehaných vajec s usekaným popencem a pak se smažily na másle. Popenec také měl chránit proti čarám a moru. Měl tedy podobnou moc v pověrách jako Černobýl, divizna, rozmarýn, jalovec a jiné rostliny. Botanicky se nazývá popenec břečťanolistý a je to vytrvalá bylina. V březnu se začíná rozrůstat, pak doroste až 40 cm, má částečně plazivé lodyhy s vystoupavými konci. Listy jsou drobné, vstřícné v párech, ledvinovitého až srdčitého tvaru. Květy jsou drobné, fialově modré, asi 1 — 2 cm velké, podobné květům hluchavky, s níž je popenec příbuzný. Kvete od dubna do července. Je velmi rozšířen na lukách, v křovinách, na stráních i podél cest. Nať se sbírá v době květu.
Popenec je léčivá rostlina, obsahuje silice a v čerstvém stavu vitamíny. Působí proti zánětům horních cest dýchacích, má účinky hojivé, dezinfekční a je i močopudný. Doporučuje se užívat při snížené žaludeční kyselosti, mohou jím kořenit i lidé s nedostatečnou tvorbou žluči a s poruchami trávení. Nať má příjemnou aromatickou vůni, kořenitou chuť. Je to téměř zapomenutá naťová zelenina našich babiček. Užíváme jej čerstvý i sušený. Sušený dáváme do dušených zelenin a mas, karbanátků, bramborových a zeleninových polévek. Čerstvý popenec lze kromě uvedených doporučení také přidat do bylinkového másla, tvarohu, brynzy, do bramborového salátu i do omelet nebo omeletových nudlí. Popenec se jako kulturní rostlina nepěstuje, ale j e v přírodě natolik hojný, že si jím mohou občas vylepšit pokrmy chataři a chalupáři. Najde se i ve městech. Protože ho můžeme nalézt všude, rozhodně se ho naučte znát a vyzkoušejte. Bude vám příjemná jeho kořenitá chuť i vůně.
Použití: