Koření a dieta

Při některých nemocech nelze požívat určitá koření. Např. lidé se žaludečními vředy nemají jíst pepř, ale dá se nahradit saturejkou. Ti, kdož trpí zánětlivými procesy v ledvinách, by se měli vyhnout jalovčinkám. Stejně tak za dráždivé pro lidi s nemocným žaludkem se považuje zázvor, nové koření, hřebíček, všechny druhy pálivých paprik, ostrá hořčice, křen, mnoho česneku, cibule, octa (zvláště 8 %), muškátového oříšku i květu a větší dávky bobkového listu. Lidem se špatně fungujícím žlučníkem neškodí jalovčinky, křen, máta, řeřicha, hořčice, libeček, anýz. Pro dietní vaření je nutná i chutnost a vůně pokrmu. Jsou to především vonné bylinky, naše „zelené koření“, které mohou prospět při jednotvárné a mdlé dietní stravě a při snížené chuti k jídlu u nemocných. A tak tedy mírně dávky petrželky, pažitky, máty, saturejky, bazalky, yzopu, tymiánu, dobromysli, meduňky a dalších mohou zpestřit stravu i dietářům. Zvláště u diet, kde je zakázána sůl, je nutné používat správné a vhodné koření. Při nemocech srdce, při nichž se omezuje sůl, je možno kořenit citronovou kůrou, kvasnicemi (sušené Tebi), ale v menší dávce lze použít i kari, zázvor, bobkový list, muškátový květ, vanilku, skořici, papriku, z naťových koření bazalku, saturejku, kopr, brutnák, estragon, petrželku; dále kmín, majoránku, tymián, pažitku, meduňku, kerblík, koriandr, a také houby.

Na koření pro určité diety by měl náš průmyslu pamatovat tak, jak to i v jiných zemích. Průzkum koření z hlediska výživy lidí už značně postoupil a lékaři již nejsou tak striktní, co se týče obsahu koření v dietních jídlech. A tak snad není daleko doba, kdy se objeví směsi koření třeba pro žlučníkovou, žaludeční a neslanou dietu. Ale protože koření a výživa nemocných není tak jednoduchá záležitost, je možno brát naše doporučení jen jako orientační a jinak, a to zdůrazňujeme, dbát rady lékaře.