Africká kuchyně

Rozsáhlá a tajemná je Afrika a přepestré a pro Evropana chutí nezvyklé jsou pokrmy jejich obyvatel. Ty části kontinentu, kde obyvatelstvo vyznává převážně islám, hlásí se svou gastronomií k arabské kuchyni. Tam je základem stravy skopové maso, drůbež, maniok, luštěniny, zelenina, to vše ochucované nejrůznějšími přípravky koření. Obyvatelé Alžíru, Tunisu, Libye a dalších zemí, zejména obyvatelé měst, však za poslední půlstoletí do značné míry pod vlivem Francie a Itálie svou kuchyni „zmezinárodnili“. A tak v restauracích Tripolisu, Rabatu a kupodivu i v Káhiře, přestože Egypt byl v anglické sféře, dostaneme všude vedle jídel, jako kuskus, fufu, pilaf a jiných typických místních pokrmů i jídla proslavené francouzské a italské kuchyně.

V teplém klimatu se daří vinné révě, datlové i kokosové palmě, citrusovým kulturám, broskvoním, meruňkám, banánovníkům a dalším rostlinám s lahodnými plody. Proto je také ovoce nedílnou součástí každého jídla severoafrických obyvatel.

V hlubokých buších černé Afriky je potrava obyvatel potravou převážně lovců. Na jejich stolech, či lépe na rohožích nebo listech rozprostřených na zemi se objevuje maso velkých i drobných lesních živočichů, v osadách se chová drůbež a vepři. Pokrmy ghanských, konžských, nigerijských a dalších kmenů jsou obestřeny rituálními předpisy. Například pro různé slavnosti je přesně určeno, co a v jakém pořadí se má jíst a pít. V Etiopii se používá směs koření „berbera“, což je směs pálivých paprik, bylinek, někdy i sušené volské žluči! Je ostrá a chutná.

Budete-li cestovat po Africe, jistě si pochutnáte v Súdánu na pštrosích vejcích, na Pobřeží slonoviny zaženete hlad skvěle připravovanými rybami a kraby, v Guinei neodoláte nabízenému kajmanímu masu, jinde porci z antilop, slona, pečeného hada nebo nějaké ještěrky. Přijdete-li těmto krmím na chuť, jistě oceníte v Kongu pikantní chuť černých mravenců. Jako příkrm budete mít chléb z manioku nebo si můžete poručit rýži či sladké brambory – batáty.