Kuchyně Velké Británie

Geografická poloha tohoto ostrovního státu se projevuje i ve vaření. Má dostatek ryb a zásadu vařit co možná nejpřirozeněji. Říká se, že anglické hovězí maso má mít především chuť dobrého hovězího, kterou nesmí přebít koření. „Venkovští šlechtici" vymyslili však k masu několik zajímavých druhů omáček, obecně se v anglické kuchyni uplatňuje hodně zeleniny, mnohem rozmanitější, než se dostává na náš stůl.

Anglická kuchyně klade důraz na kvalitu surovin. Na tržištích jsou k dostání čerstvé mořské ryby, Skotsko proslulo hovězím, Severní Irsko skopovým, Anglie vepřovým, z něhož je známá šunka z Yorku, anglická slanina (Weltshire) a uzeniny. Krocan se stal svátečním, a hlavně tradičním vánočním jídlem. Anglické slepice poskytují vynikající kuřata a dostatek vajec. Maso se upravuje především vařením. K němu pojídají Angličané spoustu dušené i nakládané zeleniny, kečup, hořčici, chutney („čatní") pocházející z Indie, i další omáčky. Světovou proslulost získaly omáčky nesoucí jméno hrabství Cumberland, Cloucester, Worcester nebo omáčka nesoucí jméno Cranberry.

Známé jsou i anglické sýry (stilton aj.). Z Anglie pochází také obložený chlebíček — sendvič. Jméno prý dostal po náruživém hráči karet hraběti Sandwichovi, který při hře nikdy neměl čas na jídlo, a tak si vkládal maso mezi dva krajíce chleba.

V době, kdy Velká Británie byla koloniální velmocí, některá jídla kolonií, zejména Indie, ovlivnila i konzervativní anglickou kuchyni. Najdeme v ní nejen koření kari, ale též druh úpravy jídel kari.

Angličané koření i ostrým kořením i vonnými bylinkami: například pepřem, zázvorem, kayenským pepřem, muškátovým oříškem, hořčicí v prášku, milují mátu peprnou, výhonky fenyklu, majoránku, bobkový list, hřebíček, tymián, ale i bedrník, šalvěj, saturejku, rozmarýn, bazalku, řeřichu, petrželku, celerovou nať i estragon. V Cornwallu se používá hodně česneku.

Máta koření moučníky, alkoholické nápoje i oblíbenou mátovou omáčku — „mintsauce". Kromě normálního čaje se pije i mátový čaj. Z Anglie se dostal do celého světa rostbíf, biftek, irský guláš a některé omáčky.

K snídani připravuje anglická kuchyně kromě nezbytného džusu či moštu sladké i slané kaše z ovesných a kukuřičných vloček a toasty (topinky). Pověstná jsou vejce se šunkou — zkrátka anglická snídaně je opravdu „na vidličku". Zapíjí se čajem či mlékem nebo čajem s mlékem. Snídaně je proti středoevropským zvykům bohatá, však také oběd bývá podáván později než u nás.

Angličané mají zálibu v těžkých moučnících. A jejich pudinky — sladké i slané — často hýří nejrůznějšími komponenty; některé typy bychom sotva srovnali s našimi představami o pudincích. Vánoční „plum pudding" (ovocný pudink), politý koňakovou nebo vinnou omáčkou, se vlastně připravuje od prvních třešní, a jak přichází další úroda ovoce, přidává se do plátěného sáčku a zalévá rozpuštěným skopovým lojem. Tento sáček visí na půdě na čerstvém vzduchu do vánoc, kdy se jednoduchou manipulací a okořeněním změní v pudink. Moc by nám asi nechutnal.

Kromě těžších vín dovážených ze Španělska a Portugalska — portského a sherry — se samozřejmě pije anglické zázvorové i jiné pivo, toniky i irská a skotská whisky.

Irská kuchyně je blízká anglické, má ovšem také své speciality. Mezi národní pokrmy patří „Ten to One" (Deset ku jedné) — brambory se skopovým v poměru 10 : 1. Jsou kořeněné pepřem a jako paštika zapečené v lístkovém těstě. Známý je irský guláš (spíše je to jídlo z jednoho hrnce).

Podobná anglické kuchyni je i kuchyně australská. Vyznačuje se však obrovskými porcemi masa a různými australskými specialitami, například klokaní polévkou.

Na rozdíl od nás, kteří dovedeme zaníceně hovořit nekonečně o gastronomii, Angličany ani ve snu nenapadne diskutovat o jídle: zdá se jim to stejně nevhodné jako mluvit třeba o intimních věcech lásky. A zeptáte-li se Angličana, co měl včera k obědu, podívá se na kalendář, co bylo za den, a podle toho určí, jaký měl druh pokrmu. Přitom vůbec nezatouží si oživovat své nezbytné prožitky. O své kuchyni mají však mínění, že je lepší než její pověst. To jim rádi potvrdíme.

Je především důkladná v přesné přípravě a kvalitě masa. Angličané vědí, že dokonale připravený rostbíf z výborného masa nepotřebuje koření ani žádnou omáčku.