Význam koření v moderní výživě

Kolem užívání koření v pokrmech, zvláště exotických dovážených druhů, je mnoho názorů a polemik o vhodnosti, či škodlivosti. Ne všechny jsou správné.

Vůně, vzhled a chuť jídla, jak nauka o správné výživě dokázala, jsou pro dobré trávení právě tak nutné jako obsah hlavních biologicky cenných složek (bílkoviny, tuky, sacharidy, vitamíny, enzymy, minerální látky aj.). Jídlo, které je nelákavé vzhledem, chutí, vůní, které je pojídáno s nechutí, není organismem dobře stráveno. Stejně tak ovšem se nemá přemírou koření zakrývat špatná kvalita např. masa, ale rozumnou dávkou koření vyzdvihnout a zvýraznit chuť i jednoduché a třeba i chudší stravy. Kořením sedává rukám kuchařky či kuchaře velká moc, kterou by měli správně využít, ne však zneužít. Koření dává tedy kuchaři možnost vytvořit jídlo chutné a voňavé, obměnou koření lze připravit ze základní suroviny paletu rozmanitých jídel, anebo také ďábelský pokrm ostře louhovité chuti, který svou ostrostí vyvolá v ústech oheň, a ostatní složky jídla vůbec zaniknou. Anebo lze z obavy před „škodlivostí“ koření uvařit jídla mdlá, bez chuti, tak „úžasně zdravá“, až jsou nejedlá.

Koření v pokrmech má svůj význam. Sbíhají-li se nám na chutná a voňavá jídla sliny, vylučují se také trávicí šťávy v našem zažívacím traktu a jídlo je pak dobře tělem využito. Koření exotické i bylinkové je pro zdravého člověka v úměrné dávce neškodné, dokonce velmi prospěšné. Celá řada koření rostlinného původu jsou vlastně léčivé rostliny – ať už u nás rostoucí, nebo dovážené. A lékařská věda se dnes vrací k léčivým rostlinám a ověřuje řadu dříve zavrhovaných názorů o jejich léčivosti. Sama chemie není všechno, musí být v tom směru doplňována přirozenými, tělu prospěšnými látkami získanými z rostlin. A tak pomáhá i úměrně užívané koření, tak jak už to řekl v pradávnu Paracelsus: „Pouze dávka to dělá, aby věc nebyla jedem.“

V tomto případě záleží také na klimatu. Vysoké dávky dráždivého koření v exotických jídlech v tropických pásmech mají svůj význam. Horké klima zbavuje člověka chuti k jídlu, aby se lépe trávilo. A tamní zrychlený metabolismus tedy vyšší dávky koření vyžaduje. Jestliže jsme do naší knihy zařadili exotické předpisy, pak předpokládáme, že je budou používat lidé zdraví a jednou za čas. Naše rady v tomto směru jsou zaměřeny na zkušenější kuchaře, kteří mají vaření jako koníčka a kteří občas chtějí překvapit změnou, jídlem zcela odlišným od běžné české kuchyně. Jinak je lépe držet se té zásady, že každá národní kuchyně je především poplatná svému podnebí, svým základním surovinám k vařením svým zvyklostem – a to všechno má být usměrněno podle zásad správné výživy. Ale zdravě upravené a chutné pokrmy odjinud také rádi přijímáme, obohatíme tím svůj jídelníček. Platí to i o koření, především o zeleném koření – vonných bylinkách, které kdysi do naší kuchyně patřily a které jsou tak chutné i zdravé.

Tato kniha má být vodítkem pro zkušenější kulináře, nezabývá se tedy obecně známými způsoby úpravy jídel. Spíše chce poradit, co si počít s kořením, jak a co kořenit a jak které koření prospívá organismu. Prostě seznámit čtenáře se škálou koření, především s těmi druhy, které lze u nás koupit. Nu, a pro ty zvídavější něco málo i o koření, které u nás běžně není. Však oni si je seženou, budou-li je mermomocí chtít.