Bedrník
Pimpinella saxifraga L.
Platíval kdysi za obecný všelék proti chorobám, moru a pěstovával se coby kořenicí bylina a zelenina v selských zahrádkách.
Po celé Evropě i přední Asii se vyskytují dva druhy bedrníku — obecný a větší. Jsou to mrkvovité rostliny, listy jsou lichozpeřené, jednotlivé lístky jsou zoubkovité. Rostliny jsou vytrvalé. Bedrník obecný roste i na sušších místech, na stráních na vlhčích lukách bedrník větší. V zahrádkách se už nepěstuje, zůstaly po něm pouze lidové písničky o jeho prospěšnosti pro lidské zdraví. Z bedrníku se používají jako koření jednak čerstvé listy, jednak kořen. Bedrník obsahuje silice, třísloviny a další látky.
Lístky bedrníku nasládle ostré a kořenité chuti se přidávají do „zelených omáček", polévek, k salátům. Používají se především v italské, francouzské a španělské kuchyni. Kořen se dříve přidával do piva, má léčivý účinek, zlepšuje dýchání a odkašlávání.
Použití: