Libeček
Levisticum officinale Koch.
Z latinského názvu vzniklo zkomolením jeho české pojmenování. Pochází z Přední Asie a planě roste i v jižní Evropě. První zmínky o pěstování libečku v Evropě pocházejí z 12. století. Později byl běžně pěstován v zahrádkách a používán jako polévkové koření. V souvislosti s rozvojem výroby průmyslového polévkového koření pěstování libečku zaniklo.
U nás se dochoval jako aromatická bylina v Podkrkonoší. Koření se jím polévka z brambor a česneku, tzv. oukrop, nebo bylinková polévka vařená kolem velikonoc, kdy bylo zvykem sníst „něco zeleného". Lidově je nazýván vopych, vlstek, apich.
Libeček je vytrvalá bylina s lodyhou až 2 m vysokou. Listy se podobají celerovým. Kvete žlutě v červenci. Patří do čeledi mrkvo vitých. Celá rostlina voní jako polévkové koření. Dá se pěstovat ze semen nebo dělením starých rostlin. Aroma libečku je způsobeno silicí (terpineol), kromě toho obsahuje i jiné složky — vitamíny, enzymy, pryskyřičné látky, organické kyseliny aj.
Libeček je i léčivá rostlina. Má vliv na vylučování trávicích šťáv, mírní bolesti při nadýmání, podporuje činnost srdce, jater, je močopudný a mírně žlučopudný. K léčivým účelům se používají kromě listů i kořeny. Jako koření se používají listy. Lze je používat čerstvé (obsah vitamínů) nebo sušené. Lístky sušíme nejlépe v červnu.
Do pokrmů nedáváme libečku mnoho, je příliš aromatický. Stačí větvička s několika lístky, která příjemně navoní polévku. Libeček přidáváme do hovězích vývarů, do bramborové polévky, do hrachové polévky a vůbec do zeleninových bílých polévek.
Čerstvým libečkem kořeníme rajčatový a paprikový salát, přidáváme jej nadrobno rozsekaný do nádivek, karbanátků, k dušeným masům se zeleninou, do tvarohu, do pomazánek, bylinkového másla, do rozmanitých omáček. Dodává jídlům aromatickou masovou příchuť. Sušený libeček drtíme na prášek a dáváme jej především do polévky a omáček. Libeček uchováváme v pevně uzavřené nádobce.
Použití: