Ysop
Hyssopus officinalis L.
Tahle rostlina, léčivá i kořenicí, by mohla být leckde i součástí okrasné skalky. Je totiž docela vzhledná, vytrvalá a potřebuje sušší a osluněné místo. Mattioli o ní píše, že „jest... rostlina zahradní, má množství ratolestí a větviček zdéli půldruhého střevíce, porostlých odspodu až nahoru pěkným, zeleným, podlouhlým a tuhým listím, vůně libé, chuti peprné a trochu hořké". Tento popis ze 16. století
je doplněn ještě účinkem: „uvolňuje odkašlávání, odnímá bolest žaludku, lehce projímá, dává člověku pěknou barvu, posiluje zrak, čistí mozek a je vhodný pro staré lidi". Novodobá medicína leccos ze zkušeností starých bylinářů potvrdila.
Yzop kvete červenofialově nebo i růžově až žlutobíle, je vysoký asi 60 cm. Pochází ze Středozemí, odkud jej přivezli k nám benediktýnští mniši. U nás byl kdysi pěstován jako koření v zahrádkách. Dnes se pěstuje jako léčivka. J e to medonosná rostlina.
Yzop se vysévá počátkem jara nebo ho rozmnožujeme dělením starých trsů. Lze ho vyšít přímo na místo, nebo si můžeme vypěstovat sazenice. Na místě vydrží pět i více let. Nať nebo jen lístky sušíme ve stínu. Yzop má kořennou kafrovitou příchuť, lehce nahořklou, obsahuje silice (pinen), glykosidy (hesperidin) a třísloviny, příjemně voní. U yzopu potvrdila dnešní farmacie, že výtažky z listů mají antibakteriální účinky. Používá se hlavně proti nadměrnému pocení. Významný je i obsah vitamínu C, ve 100 g čerstvé natě je ho 170 mg.
Ke kořenění se používají čerstvé i sušené lístky. Dá se přidat samostatně nebo ve směsi do karbanátků, tvarohu, nádivek, do omáček k masům, čerstvý do bylinkového másla, do salátů (okurkový, rajčatový) i do ochucených majonéz. Dají se jím kořenit i tzv. bílé polévky, např. hrachové, zeleninové, bramborové. Může se přidat do omáček pod zvěřinu, hovězí masa apod. Používá se také při výrobě likérů. Arabský šerbet — mírně alkoholický nápoj — obsahuje zkvašené lístky yzopu.
Použití: