Majoránka
Majorana hortensis Moench
Majoránka byla dříve pokládána za okrasnou nebo kouzelnou bylinu. Staří římané, Egypťané a Řekové ji považovali víc za léčivou rostlinu než za koření. Kdysi se z ní připravoval nápoj lásky. Mattioli o ní píše: „Sází se v zahrádkách do pěkných kbelíků, ne tak pro jídlo a pokrm, jako pro rozkoš dělání věnců a kytek, a jsou na ni laskavý panny i paní, mládenci i starci... "Dnes se její poetické zařazení změnilo čistě prozaicky — je to léčivka a koření. A ne druhořadé. Jakápak by byla bez „marjánky" zabijačka? Co by si bez ní počal potravinářský průmysl? Dodnes má své místo také v léčivých čajích.
J e to zpravidla jednoletá až dvouletá bylina. Původem je ze severní Afriky, Přední Asie a jižní Evropy, kde se také nejvíc pěstuje.
Majoránka se dá pěstovat i na zahradách, to znaly už naše babičky, v jejichž kořenné zahrádce měla majoránka význačné místo. Potřebuje slunnou polohu. Majoránka se vysévá řídce do řádků na záhonku (řádky jsou asi 20 cm od sebe), nebo se předpěstují sazeničky v truhlíčku a vysazují se ven po jarních mrazících. Nať se sklízí dvakrát až třikrát do roka, seřeže se asi 5 cm od země. Nejprve před květem, pak asi za pět až šest týdnů a nakonec se vytrhají celé rostlinky. Suší se ve stínu. Nejvíce silic má na počátku květu.
Majoránka obsahuje tříslovinu, hořčinu a silici (Oleum majoranae). Urychluje trávení tím, že zvyšuje sekreci žaludeční šťávy, uklidňuje zažívací trakt, podporuje tvorbu žluči. Působí proti neurózám, nadýmání, střevní kolice. Pomáhá také při nachlazení. Uplatňuje se i v kosmetickém průmyslu.
Jako koření se používá majoránka drhnutá, což je směs listů a květů. U nás se pěstuje ve velkém na jižní Moravě a na jižním a východním Slovensku, v Čechách a také na Strakonicku.
Majoránka se používá ve všech evropských kuchyních. Nechybí ani v amerických a afrických jídlech. Koření sejí polévky — hrachová, bramborová, dušená masa — skopové, hovězí (tokáň), karbanátky, drůbež, dává se do paštik, do uzenin — a samozřejmě je nutná při výrobě jaternic. Majoránka je součástí směsí bylinkového koření v Itálii, ve Francii i ve Španělsku. Lze ji používat sušenou i čerstvou. V domácnostech ji dlouho neskladujeme, každý rok kupujeme novou a dáváme do dobře uzavřených kořenek.
Použití: